Vzhledem k rostoucím perspektivám automobilů poháněných palivovými články nabývá na důležitostí co nejlevnější výroba vodíku jako paliva. Nejlepší by samozřejmě bylo jej vyrábět z vody, která je velmi levná a navíc vzniká při výrobě elektřiny v palivových článcích, takže z hlediska látkového by šlo o uzavřený cyklus. Vodu můžeme rozložit elektrolýzou nebo zahřátím na dostatečně vysokou teplotu, což jsou nákladné způsoby i přes některá vylepšené (např.elektrolýza silně kyselého roztoku kyseliny sírové – tzv.hybridní sírový postup firmy Westinghouse.). Jako perspektivní se v současné době jeví tzv.termochemické způsoby, kdy fakticky dochází k rozkladu vody za použití různých anorganických látek jako katalyzátorů. Před zpuštěním poloprovozu je síro-jodová technologie využívající rozkladu jodovodíku HI, jež vzniká reakcí jodu s roztokem oxidu siřičitého. V poloprovozu se již testuje postup za využití bromidu vápenatého, při kterém vodík vzniká tepelným rozkladem bromovodíku.
Jako zatím nejperspektivnější se jeví nový postup vyvinutý v Argonne National Laboratory, protože nejvyšší potřebná teplota nepřesahuje 500 stupňů Celsia, což je zatím nejnižší dosažená teplota pro termochemický rozklad vody. Vodík se při něm uvolňuje reakcí kovového stříbra s kyselinou chlorovodíkovou a několika dalšími reakcemi za pomoci chloridu měďného a oxidu hořečnatého získáme zpět kovové stříbro a kyselinu chlorovodíkovou.
